Srpen 2014

Ahoj, cos vylezl?

28. srpna 2014 v 11:07
Ahoj, cos vylezl? Tak takhle se teď zdraví většina lezců. Zapamatujte si to, ať nejste out jako já. Čísla, body, to je správná odpověď. Búúúúúúúúúúú. Chci slyšet, jak se mají, jaké bylo lezení krásný, a že jsem si dal i okolní o dost lehčí cesty, za to vypečené a školící.


Ta na nás dohlíží. Je to přísná holka ze severu.

Ne ne, to teď v modě starka není, je třeba čísla přeskakovat, nejde o pocit, jde o číslo. Dobře, rozumím. Sport, altletika, kterou mám taky moc ráda, to jako jo, ale... Večer u táborového ohně je v kurzu, kdo co jak ojebal, neojebal, dal, nedal, nadal, vynadal, zandal, měl to s jedním, vypadal v tom dobře - moje nejoblíbenější, má to na spadnutí.

Jasně taky mám na na Lezci deníček, chci bušit a mám pár kámošů s kterými tajně soutěžím, že jo Dlabis - velká čest, a dokazuji si, že nepatřím do starého železa, ale pořád když vidím nějakou krasavici, která sice nemá to číslo, tak neotálim. Lezení je pro mě především o krásném pohybu - kliše, vim, ale nevim, jak jinak to napsat, atmošce, kámoších a tak. Už mlčim a jdu sázet ty čísla, abych šla s dobou. Jsem totiž marod a je čas napsat o letošní zimní boulderingové smršti. A ta byla!


S Dlabisem tenkrát v Legéru. Dlabis na jaře znovu?


V Mrkvi je síla, o tom žádná ženy. Foto Jirka Šťastný

Začalo to úplně nevině. Zase jako každý rok si říkám, že opravdu nebudu kvůli mým prstům bouldrovat. Ne, nene. První prosincový výjezd s Musadem do Bahratalu a je vymalováno. Prsty mrzly, vše suché, Bahratal připravenej na úžasnou bouldrovou sezonu a počasí hraje do karet. Kdo by odolal. Já ne. Pomoc.

A každý výjezd pěkně postupně. Žádné bláhové skoky. Jsem přeci jenom matky. Lezeme vše, co si o to říkalo. Parťákem se mi stává Lenka Černá. Z Léni čiší klid a pohoda, a i když je to bývalá závodnice, tak jde na vše s indiánskou rozvahou. Přesně zná své možnosti, jak s nimi pracovat dál a jak docílit vytouženého cíle. Já jsem opak. 100 pokusů za den, jeden za druhým, doma po boulderingu ještě campus a někdy i na stěnku, což se mi vždy vymstí na zdraví a při přelezech.

Takže jsem se od Léni začala učit indiánské trpělivosti. A ještě jsem se rozhodla, že své tělo zbavím toxinů, a tak jsem ve stený čas zahájila detoxikační kúru od Mačingové. Nárust energie byl po prvním týdnu neskutečný a stravu dodržuji plus, mínus doteď.

Nejčastěji bouldrujeme v sektoru Fuck, který byl tuto zimu mimořádně suchý. Ještě teď si vzpomínám na ty parádní rána, když jsme přijížděly do Bahroše, ojíněné stromky, krásné vymrzlé kameny a jenom my dvě - utžené matky s bouldermatky. Někdy bylo rozlézání hodně kruté, ale to tření a už je to tu zase... atmosféraSmějící se...

Baletka Lenka

S Léňou okupujeme nejčatěji přímo sektor Fuck. Nádherný šutr, který má jasné linie s výlezy. Kdysi jsem tam jednou byla s Foxíkem, pamatuji se, že mi přišly všechny ty bouldry hrozně těžký a poctivý. Nic od sebe ale nečekáme, jdeme si prostě jen zalízt. A funguje to. Nejdříve si podáme Kleister za 7B. V podstatě má stejný nástup pro Iraq a MZ. Silové tahy v převise a trochu triky výlez se špičkou.


Na řadu pak příjde Iraq, kde mi nejvíc dělal potíže dlouhý poskok levačkou do oblé lištičky. Pak jsem přišla na vysokou levou patu a 1. ledna, kdy si s Léňou klepem na hlavu, co tam v tom ledovém větru děláme, jsem lištu konečně uchvátila. Poté ještě následuje nepříjemný přehmat pravačkou do výlezového sokola. Tam jsem si pomohla s mezichytem - čůčkem na pravačku, který mi umožnil porovnat si nohy pod sebe. Radost z tohohle bouldru byla obrovská. Je to krasavec. Léňa dává ten den Kleistera a odjíždíme spokojené, protože jak na nový rok, tak po celý.


Se sektorem Fuck jsem nebyly ještě vyřízené. Léňa po Kleisteru pokusuje Iraq 7C a tak se nesměle pouštím do MZ 7C. Jestli je nějaký boulder na sílu těla, tak tento. Po silové startu příjde na řadu traverz, ve kterém je třeba zapojit pěkně bříško, aby nožky ze špatných stupů neulítávaly. Kluci boulder tradičně řeší s nohama dole - nebo s nohama napřed, ale mě přišlo ideální nahodit v nejtěžším místě pravou patu do úrovně ruk pro usnadnění kříže. Tělo si pohyby postupně memoruje pohyby a najednou jsem nečekaně v hnus mokrém výlezu, který jsem samo předtím nezkoušela. Naštěstí je tentokrát dost chytačů a stojím nahoře.

Přelez není na videu celý, zapli kamerku pozdě. Jo a bacha, prý se při boulderingu nesmí podávat pytel s maglajzem, to pro příště a pořádek Usmívající se

Ten den energie graduje a cestou k autu pošlu ještě Fuck 7B+. Návod pro prcky: při posledním kroku je potřeba pravá noha nahodit nahoru na oblinu nad převísek a uplně se na ní navážit - ze spodních noh jako ostatní jinak nedošáhneme. Léňa Fuck posílá o několik dní později!

Léňa v nástupu Kleistera

Sezona je rozjetá. Co teď? Flatland. Placatý sektor pro rodinkáře, jasné linky s výlezy. Mezi nejkrásnější bouldry, které jsem tam lezla, bych určitě doporučila Flatland 7A, z těch těžších Sniffer 7B+ - nově ulomen stup na nohu, tak možná i těžší, a pak nenápadný boulder Space Fidelity 7B+, který mě potrápil snad nejvíc za sezonu. Ladička při zemi, která vyžaduje balanc a sílu v prstech. Sic malého čísla, ale pro mě lekce, kterou jsem jen tak nemohla opustit.

Space Fidelity, foto: Korbička
Tom v boulderu Sniffer

Polívečka musí být

Sáďo, nedělej že foukáš aneb rodinná pohoda v zimní Bahratlu

Po standardních nemocech uzrál čas na Sněžník. Cíl byl jasný. Vylézt resty za 7A na Sněhuláka nebo bácí Bueno a pak Vstupenka do Metra 7C. Chlapská silovka, kde menší lidi mají komplikovanější závěr, kdy už jim nestačí špičky v převise a musejí chlapácky vypustit za obliny nohy, nedotknout se země a přehodit na druhou stranu. Jo, u tohohle bouldru jsem si hodně zařvala a stál mě nejen několik bolavých pokusů, ale i natažený prst, který ještě není v pohodě. Ale stálo to za to. Fíla to pochopí.

Bueno, bylo bojim, bojim foto: Honza H

Krásné fotky ze zimního boulderingu od Zdendy Suchého zde.

A co mě poslední dobou potěšilo?

Že se Prcek pomalu zotavuje, Tom se v pořádku vrátil z Grónska a vydání nového bouldrového průvodce na Sněžník, Modřín.

Průvodce k nahlédnutí zde.