Blog Simony Ulmonové na Blog.cz

Tak je to tu zase, konečně! Tři týdny se naše myšlenky budou zabývat jen lezením, co ráno k snídani, večer k večeři a kam si dobře zajít na záchod. Jak jednoduchý a parádní! Až začne Madlenka chodit do školy, tak spadne klec, jak říkal Dlabis. Je třeba ještě jezdit.
Francie - voňavá po ránu k snídani i večer k večeři. Naše modrá laguna po xxxx kilometrech konečně doráží k cíli. Madlenka byla statečná a otázku: "Kdy už tam budeme," jsme slyšeli jen několikrát. Eliminovat tuto otázku se mi podařilo jen díky několika desítek her Prší, takže jsem byla ráda, že se konečně spodek změnil na spoďák. První, na koho ve skalách narazíme, je Seb a Katy, takže přivítání bylo dokonalé. Už první den se vrháme na nové cesty v nejnovějším a obrovském sektoru La Baleine. Já teda na starý rest Malax a Tom si vyhlídl nové 7c, prý na rozlez. Už při odlezu k řetězu, je jasné, že patří tento kousek mezi peprnější a odvážnější a Tom dolez ještě dolaďuje utržením obrovského spoďáku, který padá těsně za Sepovu hlavu. Uf. Takže je to tu, lezeem, Leger je pořád stejně nekompromisní. Už druhý den se naše skupina začíná rozšiřovat o další kamarády a co je pro nás důležité děti! Tenhle zájezd konečně platilo heslo: "Rodinky spojte se, jen tak bude lezení možné," a to fungovalo do konce zájezdů. Přijeli Mlhovci, Dlabis s Evelínkou, později Gendíci a Korbička s Vojtou, Evou a Markétou, a ještě později na skok Stehlíci a Majkl, Zuza a Adam. Děcka rojely své bugy v podobě Bárbín a jiných příšer a dny je snad bavily stejně jako nás.

Nevím jestli budu rozepisovat lezecké výkony atd. S Tomem byla soutěž ložená, kolik 8a. Nakonec jsme skončili pět na pět, ale já s čistým pluskem, takže....no, bylo to o prsa:), ale zas Tom vylezl jedno 8a/a+ a 8a za jeden den. Určitě byl pro mě zážitek přelez Raku v La Baleine. Převislá routa s několika bouldry, čistá vytrvalost. Zkusila jsem jí jeden den a druhý, že si to prolezu. Přelezla jsem první boulder, druhý a pak už si pamatuju řev, skoky, necvakání a v hlavě jen: teď nebo pak až za dlouho. Prostě pořádný koma. Frantíci se ptali, zda nemám předky v Japonsku, nevím, co tím mysleli? Jen další tip na cestu, která se mi obvzlášt líbila, byla na severu Petaos A Muerte - lištovačky s krásným vyrovnaným dolezem. Podle mě těžší. Nejprve jí dal bravůrně Dlabis a pak já. Jo a Dlabis, dole jsem to nakonec lezla jako ty, díky za systém. Mlhovci nás bohuže museli brzy opustit, protože Míša onemocněl, ale alespoň Saďus stihla vylézt 7a+ a jedno 7a flash. Saška Gendová si mezi hlídáním Alberta vylezla nekonečného Slayera 7c+ a Zuzka Fantasmagory 7c+. Psala bych dál, kdo co vylezl. Všichni lezli parádně. Gendis je vytrvalec a Raku v jeho podání byla nuda - no cíle jsou jinde, Majkl testoval formu z Margalef, prý tam lezl Xb, asi tam maj písek, Korbička zahazoval chyty - asi doma fakt něco dělá, Eva se statečně prala v 7b - jedno taky dala!, Moucha se rozlézal v 7b+ a ženy pozor! - řádně jsme ho otestovali a k dětem se má náramně, Míša s Romanem si ve francouzském poklidu ladí cesty až je doladí - formu mají pořád skvělou. Bylo to fakt báječný. Nejdůležitější je boj a zápal v cestách, musí to mít emoce, i ty skřeky vydávat, bez emocí to je nuda. Kamoška se mě ptala, proč vlastně lezeme, je na to spousty odpovědí - i to je na lezení zábavný, ale poslední dobou mě asi nejvíc baví ty klidné a jasné myšlenky při samotném lezení. Ten Sharma měl snad pravdu:0 Jestli čekáte lezecké fotky, tak se ani dolů nedívejte, možná Moucha nějaký má. Ještě jedna informace. Pokud máte koupený francouzský průvodce Legeru, a půjdete s ním ke starostovi, tak by vám měl zdarma dát dodatek La Baleine. S kempingem pod Ventoux byl trochu problém, střídavě nás vyhazovali se slovy, že tam bude příští rok ofiko kemp, ale prý levnější.

Foto Moucha

Rado, často na tebe myslim. Vím, že bys mě za to poslal do prdele, ale jen tak na oko... Ještě furt lezu a furt mě to hrozně baví, takže díky, žes mě k tomu přitáh, a skáču, jak si mi řekl, často to výjde, jak si řekl, hlavně to zkusit. Přehnal jsi to, ale už jsem ti odpustila, měj se tam hezky, doufám, že konečně lezeš! Tak čau brácho.

Jak na Nový rok, tak po celý...snad to platí a dá se tomu věřit. My jsme ho strávili lezením v Ospu. S Mlhovce se utrhneme od pohádek a všech možných řádně tučných dobrot hned 26. prosince a míříme do bydliku k Dušanovi do Xaxidu. Původní zájezd čtyř rodin se postupně ztenčil na dvě. Nakonec nás zachránil před chrápáním Maďarů Laco a kamarád Jirka - přeci jen to české chrápání se dá líp přežít. Mišja Peč nás přívítala nebývale suchými cestami, nebylo se na co vymlouvat, realita byla jasná, máš, dáš - nemáš nedáš. Člověk si musel rychle připomenout, že tady je za ruce potřeba tahat, pospíchat a vůle často musela nahradit nemohoucnost. Vůle ale po tak dlouhé lezecké pauze byla a loket se zdá lepší - tedy hlavně, že se nehorší.

Pro loktaře: už dva týdny cvičím podle www.tennisarm.ch a tenisák se lepší - není to na lezení na plný pecky, ale dá se s tím a hlavně! se to nehorší. I přesto, že jsem ho zas tak nešetřila.

Saďus si po těhotenské a kojící pauze konečně vylezla 7a+ - Jumba. Radost byla velká. Míša s Bambusem lezli Pete metry.
Tak jsme si s Tomem řikali, že to nebylo špatný se taklhe cuknout v zimě na hezkým, i když místy dost ojetým vápně - shodli jsme se, že Mišja Peč konkuruje Massone. Na všechno se dá ale zvyknout. Důležité je lézt, radovat se, užívat - to vám přesně přeju do dalšího roku 2012.