Andrej Chrastina - rozhovor z roku 2005

13. února 2016 v 9:03

Našla jsem tento už historický rozhovor s Andrejem Chrastinou z roku 2005, který jsme tenkrát spáchali při společném výjezdu do Fontainebleau. Andrej tenkrát hodně bouldroval. Teď už spíše odmotává metry z lana v pískovcových cestách a v poslední době i ve velkých stěnách. A pořád stejně mocně, silně, odvážně! Takže zde vytahuji ze šuplíku něco z jeho začátků a o dřívější boulderingové závislosti.


Andrej Chrastina

Hyperaktivní Čechoslovák Andrej Chrastina je lezeckou stálící již pěknou řádku let. Dříve reprezentant Slovenské republiky přesídlil do Čech v roce 1995, za což můžeme být jedině rádi. Andrej patřil k propagátorům boulderingu, jak ve skalách tak i uvnitř. S Jirkou Olivou rozjeli lavinu bouldrových stěn, která se na nás řítí ze všech stran. Svoje lezecké zkušenosti zůročuje při výrobě dokonalých lezeckých chytů AIX a stavbě bouldrů na závodech. Na písku je Andrej "udatný nebojsa" a na vápně mu nedá moc práce rozpomenout se na naběhané a natrénované kilometry. Andrej je nejen skvělý a všestranný lezec, ale především parádní člověk. Věčně usměvavý a pozitivně naladěný člověk. Nemůžete ho mít neradi. Jeho přítomnost vás nabije energii. Někdy mě zaráží všechny aktivity, které zvládá a k nim ještě lezení. Dva lidé by měli co dělat, aby to stihli. Sám tvrdí, že nestíhá. Zkrátka vypadáto, že má o pár rychlostí navíc. Ale konec tárání, jdem pokecat. (Andreje jsem odchytli na bouldrovém zájezdu ve Fontainebleau v roce 2005).

 

Krkavka

16. srpna 2015 v 17:03
Krkavka, co tam? Ne asi každého šálek kávy, ale já ji zkrátka miluju. Atmoška, styl lezení a na naše poměry netradiční dlouhé atletické cesty. Takže červnový měsíc byl ve znamení této původně drytoolingové oblasti u Železného Brodu, kde za poslední roky díky místním lezcům jako je Šatavis, Majzlik, Míra Sameš... vzniklo nespočet "laktátových psycho" směrů do obtížnosti 8c, jejíž klasu přijel potvrdit nebo zkasat i Adam Ondra. Pro místní skvělá alternativa stěny během jarních a letních měsíců.

První návštěvy byly jako vždy lehce uplakané. Krkavka je nekompromisní. Když máš naběháno v převisu, zalezeš si, jinak s pláčem z Krkavky utečeš. Takže pěkně od začátku rozlézání na restech za 7c a největší převis zatím obcházet obloukem... Postávání na písku to holt není, ale všechno má to své a je fajn to střídat.

Nezbývá než vyzkoušet vedlejší méně převislejší "Nudu v Jablonci hard" 8a. Prý dlouhý krok, pchá... říkali kucí. Ale Tom už zná můj styl a po prolezení mě povzbuzuje, že to rozhodně musím zkusit. Měl pravdu, ale už dole mě zastavuje záludný lehce ojetý koutek, kterému se musím pověnovat dokonce o něco více než samotnému bouldru. Projekt je dán, a tak se těším na další Krkavka víkend session, kdy se mi parťákem stane Míra Sameš. Nevím, co od sebe v Nudě očekávat. Minimum lezení na vápně a víc ladění na písku mi moc sebědůvery nedává... První pokus je opatrný, ale v druhém už jsem v laufu, nemyslím na nic a programově hrnu k řetězu. S řevem cvakám řetěz. Za rohem i Jíťa s Mončou zpozorní a myslí, že na návštěvu přijel Chris. Ale já to zkrátka se sebe musim vydat, i když se pak za to stydím.

Uf, překvapení, to bylo rychlé. Co teď? Převisy, no teda..., ale nejprve jdu povzbudit parťáka Míru, který sází v převisech pokus za pokusem v River Raid 8b+. Odjížděla jsem, když Míra lezl šestý pokus dne, vždy jak mašina profrčel k boulderu, který je společný s mým dalším projektem "Jedna ruka netleská" a tam padal. Ale je to nezmar a sází ještě jeden pokus po mém odjezdu. Ten klapl, zaslouženě, tvrdě na to trénoval.

Je čas se zase protáhnout převisem... Směr "Jedna ruka netleská" 8a+ jsem zkoušela párkrát už před lety a boulder přes lišto, stisky a jeden delší nátah se mi zdál dost tvrdý, ale pohybově úžasný. Investuju jeden pokus, abych zjistila, jak jsem na tom se sílou letos. Už v prvním dvou pokusech jsem boulder přes lišto stisky hned udělala, což mě povzbudilo a celý týden na cestu myslím a pasuju ji za svůj sezonní seriozní projekt. S Tomem vyrážíme zkoušet hned další víkend v sobotu. Na Krkavce se sejde opět početná partička domácích a jde se pokusovat. V prvním pokuse mě Tom nechtíc přitáhne v prvním boulderu Matky, a tak zkouším alespoň kam dolezu a ejhle padám až v bouldru. Jo, to půjde, říkám si. V druhém pokusu padám v dlouhém kroku už pod bouldrem. Jsem unavená, moc to nedrží, ale ještě jeden picnu. Přelézám boulder a jsem pod střechovitým přelezem, který ehm, ehm nemám vyzkoušený a traverz a dolez Hematurie mi dá ještě zabrat. Radost a zároveň zklamání, protože jsou cesty, které prostě rádi pokusujete. Ruka mezi tyto cesty určitě patřila.

V poslednních týdnech jsme zas po dlouhé době oprášili bouldermatku. Síla je potřeba a kde jinde k ní přijít než právě na bouldrech. Na Koňáku ve Žlebu vzniklo od Džanglika a Foxíka spousta pěkných nových směrů. Převážně traverzy po oblinkách. Kámen prokoukl, vzhledem k počasí je i nezvykle suchý a k tomu je to skvělé místo na odpočinek po práci. Zálusk jsem měla na Blbečka 7B+ a čekala na chladnější počasí, protože jinak se oblinky v traverzu nedají udržet. Krásný vytrvalostí boulder. Pěkně kluci.


Video z Blbečka, bohužel naskočilo až po prvním kroku... Boulder začíná z výrazné lišty viz obrázek nahoře. Řešila jsem nakonec náskokem na hranu a pak teprve pata. Tom s patou hned od prvního kroku.



Další články


Kam dál

Reklama